Zaměstnání a duševní onemocnění

Následující mýty, mají dopad na vnímání duševního onemocnění v pracovním procesu. Tyto mýty jsou rozšířené na celém světě v každé zemi.

Mýtus 1: Duševní onemocnění je pouze výtvorem něčí fantazie.

Fakta: Duševní onemocnění je reálné. Duševní nemoci přinášejí utrpení, způsobují omezení a mohou dokonce zkrátit život, což je evidentní například u infarktů po epizodě deprese nebo u sebevražd. V roce 2000 docházelo podle odhadů k sebevraždě každých 140 sekund. Duševní nemoc může být diagnostikována a léčena dříve, než bude pozdě. Symptomy jsou znakem reálného onemocnění.

Mýtus 2: Duševní onemocnění je spojeno s nedostatkem charakteru.

Fakta: Duševní onemocnění je způsobeno biologickými, psychologickými a sociálními faktory. Výzkumy ukazují, že genetické a biologické faktory jsou spojovány se schizofrenií a depresí. Sociální vlivy, jako je například ztráta někoho blízkého nebo práce, mohou ovlivnit rozvoj různých nemocí. Špatné výchovné prostředí, ať už pramení z rozbité rodiny nebo domácího násilí nebo násilí v komunitě, může přinášet zvýšené riziko duševního onemocnění.

Mýtus 3: Z duševní nemoci se nelze uzdravit.

Fakta: Dlouhodobé studie ukazují, že léčba většiny lidí s duševním onemocněním prokazuje skutečné zlepšení stavu nemocných. Velmi dlouhou dobu bylo duševní onemocnění považováno za trvalé a neléčitelné. Lidé s duševním onemocněním byli izolováni od ostatních v rámci institucionalizace léčeben pro duševně nemocné. Když byly objeveny léky, které pomohly zlepšit symptomy duševních nemocí, nastal postupný vývoj k léčebným a rehabilitačním službám v rámci komunity.

Mýtus 4: Duševní nemoci se týkají jenom lidí z bohatých zemí.

Fakta: Duševní nemoci a poruchy jsou problémem také rozvojových států. Ve výzkumu Světové zdravotnické organizace se ukázalo, že žádná z 27 rozvojových zemí není bez výskytu schizofrenie.

Mýtus 5: Duševně nemocní a ti, kteří se uzdravili jsou pracovníky druhé kategorie.

Fakta: Zaměstnavatelé, kteří tyto lidi zaměstnali, uvádějí, že mají více než průměrnou docházku a přesnost a jsou stejně dobří nebo lepší v motivaci, kvalitě práce a pracovním výkonu. Studie uváděné US National Institute of Mental Health a National Alliance for the Mentally Ill přinášejí informaci, že neexistuje žádný rozdíl v produktivitě ve srovnání s ostatními zaměstnanci.

Mýtus 6: Lidé s duševním onemocnění nesnášejí stres na pracovišti.

Fakta: To příliš zjednodušuje komplexní lidskou reakci na stres. Lidé s různými zdravotními problémy jako jsou například kardiovaskulární choroby, skleróza a duševní onemocnění mohou mít zhoršené syndromy při vysoké úrovni stresu. Ale zdroje osobního a pracovního stresu jsou u každého jiné. Pro některé lidi je stresující, pokud nemají strukturovaný denní program, zatímco někteří bojují s přesným pracovním rozvrhem. Někteří lidé mají radost z viditelnosti na veřejnosti nebo z vysokého stupně sociálních kontaktů, zatímco jiní požadují minimální interakce, aby se mohli soustředit a dokončit úkol. Pracovníci s duševním onemocněním odpovídají na stresory na pracovišti rozdílným způsobem. Všechna zaměstnání jsou v podstatě do určité míry stresující. Produktivita dosahuje maxima, jestliže se vhodným způsobem potkávají potřeby zaměstnance a jeho pracovní podmínky, ať má pracovník duševní problémy nebo ne.

Mýtus 7: Duševně nemocní jsou nebezpeční nebo agresivní.

Fakta: Převážná většina těchto jedinců není nebezpečná nebo agresivní. Když se zaměstnavatelé dovědí, že má uchazeč duševní chorobu, mohou mít strach nebo pocit, že bude agresivní. Tento mýtus je posilován médii, která informují o lidech s duševní nemocí jako o násilnících. Teoretické shrnutí výzkumné literatury na Cornellově univerzitě (Ithaca, NY, USA) ukazuje, "že žádná empirická data neospravedlňují skandalizované portréty duševních poruch v médiích".

(Zdroj: World Federation for Mental Health (Světová federace pro duševní zdraví))


Všechny úspěšné programy opětovného začlenění lidí s duševním onemocněním do zaměstnání musí řešit problém jejich diskriminace. Světový den pro duševní zdraví je pravděpodobně nejvýznamnější každoroční událostí, která se koná na celém světě a zvyšuje informovanost o diskriminaci uživatelů služeb v oblasti duševního zdraví nejenom v pracovní oblasti, ale ve všech aspektech života ve společnosti.